sv. Emerik (neboli Jindřich, syn sv. Štěpána) Emericus seu Henricus, filius s. Stephani regis Hunga

4. listopadu, připomínka

Postavení:laik

Úmrtí:1031

Patron:maďarské mládeže

Atributy:meč a lilie

ŽIVOTOPIS

Narodil se ve Székesfehérváru někde na samém začátku 2. tisíciletí jako syn maďarského krále Štěpána (s pam. 16. 8.) a Gisely (s pam. 7. 5.). Píše se, že tito manželé, kteří se později stali světci, kralovali společně. Emerikova matka se narodila kolem r. 985 a vdávala se r. 997 (podle některých životopisů už 995), proto jí mohlo být v době sňatku 12 let. Starší dva Emerikovi bratři i sestry velmi brzy zemřeli, pouze on se dožil dospělého věku. Od roku 1015 o jeho výchovu a vzdělávání pečoval benediktinský opat Gerard (s pam. 24. 9.). Všichni tito čtyři světci mají zásluhy o křesťanství v uherském národě na území dnešního Maďarska.

Emerika nejvíce ovlivnil příklad života z víry u jeho rodičů i u vychovatele. Zřejmě pod jeho vlivem učinil závazek k zachovávání mravní čistoty. Po předčasné smrti staršího bratra, kdy bylo samozřejmé, že bude dědicem trůnu, vstoupil do manželství s byzantskou princeznou, s níž se údajně domluvil na zdrženlivém životě.

Roku 1031, ve věku asi 24 let, se zúčastnil lovu na divočáka, při němž došlo k nehodě a tragickému napadení prince rozběsněným zvířetem, kterému podlehl.

Zásluhou krále Ladislava I. brzy proběhl kanonizační proces a v roce 1083 ho papež Řehoř VII. prohlásil Emerika za svatého společně s jeho otcem Štěpánem I. a biskupem Gerardem.