Kostel svatého Bartoloměje (Kočí)

Římskokatolický kostel svatého Bartoloměje je původně gotický kostel stojící v obci Kočí v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Součástí památkově chráněného areálu je dřevěná polygonální zvonice a krytý dřevěný most.

Kostel byl založen 28. února 1397 Žofií Bavorskou, druhou manželkou Václava IV.. Zakládací listina se nedochovala, ale díky Antonínu Rybičkovi existuje alespoň opis její části, uložený v SOA Chrudim. Stavitelé kostela nejsou písemně doloženi, avšak sekundární literatura často uvádí družinu bratří Lútků - kameníků z Nového Města pražského. V 19. století byl kostel upravován podle projektu Františka Schmoranze.

Od samého počátku byl kočský kostel sv. Bartoloměje filiální k hlavnímu chrudimskému chrámu Nanebevzetí Panny Marie, nikdy neměl svého faráře a faru. Obec Kočí spadala pod správu někdejšího litomyšlského biskupství, které bylo zřízeno v roce 1344, zároveň s pražským arcibiskupstvím. Hranice nové diecéze, po Praze druhé v Čechách, zahrnovaly okolí Chrudimi, Vysokého Mýta, Litomyšle, Lanškrouna, Poličky a Šumperka. V roce 1421 se husitská vojska obrátila i proti Litomyšli. Přestože se město vzdalo dobrovolně, biskupství fakticky zaniklo o čtyři roky později v době, kdy město zabralo radikálnější husitské křídlo „sirotků“.

Kostelík zaujímá důstojné místo na rozsáhlém, lehce vyvýšeném prostranství, obklopeném příkopem. Ke kostelu bezprostředně přiléhal hřbitov, který je obehnán dřevěným roubeným plotem se stříškou a pískovcovou podezdívkou. Možná i z tohoto důvodu může exteriér kostela působit dojmem „opevněné stavby“.

Ke kostelu se přichází po dřevěném barokním mostě, krytým sedlovou střechou, který vede přes mokřiny terénu. Most ústí do mohutné dřevěné zvonice, tvořící předsíň, ze které se do kostela vchází.

Polygonální zvonici, končící osmihranným pravidelným jehlanem, nazval Václav Mencl „monumentálně gotickou“. Na jedné ze severních vzpěr je vyryt letopočet 1666, který souvisí s přestavbou poničeného kostela po třicetileté válce. Nicméně gotický charakter jí nelze upřít. Zvonice je až k zemi pokryta šindelem.

Budova samotného zděného (opuka) kostela je přísně orientovaná a velice jednoduše koncipovaná – presbytář o jednom obdélném poli a pětibokém závěru, s lehce obdélnou sakristií po severní straně, se připojuje k širší nedlouhé lodi bez klenby. Kněžiště i loď (uprostřed podélných stran a v západních rozích) člení jednou odstupněné opěráky, prostřídané lomenými okny (okna v lodi jsou jen dvě – obě na jižní stěně s novogotickými kružbami, stejnými jako v presbytáři). Jednotné omítky, vymezené okenními špaletami a kamenným armováním opěrných pilířů, jsou evidentně výsledkem novodobé úpravy.

V koruně zdiva presbytáře obíhá podsebití, podepřené dřevěnými krakorci, díky kterému je zachován shodný průběžný hřeben i přes to, že zděná část presbytáře je výrazně nižší než loď kostela. Dřevěné krakorce byly uplatněny i pod patou střechy lodi. Do západní průčelní zdi kostela pod zvonicí byl proražen gotický lomený jednoduše profilovaný portálek, nad jehož vrcholem je vytesán letopočet 1397. Záklenek portálu obíhá červená klikatice, odsazená od vnějšího profilu ostění. Červenou linkou jsou vyvedeny dekorativní, geometrizující (trojúhelník) motivy ve výrazném širokém pásu (26 cm), které ve vrcholu navazují na lineární kresbu lilie.

Lomený triumfální oblouk odděluje od lodi presbytář, který je zaklenut jedním polem křížové klenby s meziklenebním pasem a závěrem s pěti stranami pravidelného osmiúhelníka. Klínová, po stranách vyžlabená žebra vybíhají na jehlancových konzolách a stýkají se ve svornících (svorník závěru: na červeném poli beránek s praporem). Na severní stěně presbytáře je tradičně umístěn sanktuář, který lemuje lomený oblouk, vrcholící kytkou s fiálami po stranách. Plochu tympanonu člení kružbové panelování (trojlist). Protějšek mu tvoří sedile s plochým segmentem, vyhloubené v jižní stěně presbytáře.

Sedlový polychromovaný portál vede do nízké sakristie, zaklenuté jedním travé křížové klenby. Světlo je do ní přiváděno pouze úzkým východním oknem s vloženým železným kovaným prutem, zakončeným v reliéfu vyvedeným trojlaločným listem.

Loď, na rozdíl od presbytáře, sklenuta není. Dodnes není jasné, zdali loď klenbu původně měla, ale přišla o ni v průběhu válečných nepokojů, nebo zdali její realizace byla pouze zamýšlena a nebo byla záměrně plochostropá už od počátku. Plochý, prkenný strop zdobí malby ze 17. století, které zachycují třináct starozákonních proroků; zbylé části stropu zdobí ornamentální dekor, který se ani v jednom poli neopakuje. Čtveřice polygonálních jehlancových konzol na stěnách (ve třetinách délky lodi) naznačuje možné původní zaklenutí lodi. Ze 17. století pochází také dvoupatrová malovaná kruchta.