blah. Robert Montserrat Beliart

13. listopadu, připomínka

Postavení:mučedník SF

Úmrtí:1936

Narodil se 17. 6. 1911 v Reus v provincii Tarragona ve Španělsku do rodiny Viktora a Gertrudy. Přibližně v letech 1919 až 1922 navštěvoval školu sv. Petra v Reus.

V 11 letech pocítil touhu stát se řeholním knězem. Nastoupil do školy Nazaretského v Blanes a 24. 9. 1926 oblékl řeholní hábit Synů Sv. Rodiny (SF- Filii Sacrae Familiae Iesu, Mariae et Ioseph). Noviciát začal v klášteře Svaté rodiny v Les Corts a 25. 9. 1927 zde složil první řeholní sliby. Po nich studoval na řádových školách filozofii a teologii. Další studium bylo zaměřeno na plánované působení v Argentině. Kněžské svěcení přijal 7.3 1936 v Gironě. Jeho cesta měla začít po další přípravě 21. 7. 1936. Ještě v sobotu 18. 7. slavil na dovolené v kostele svého rodného města mši sv. a pak se vracel do Barcelony.

Byl velmi zbožný, asketický, pozorný, formálně i přísný a vážného chování, ale i přátelský, plný empatie s živým zájmem. Měl vysokou a štíhlou postavu, nosil brýle a měl nadání pro hudbu. Vypuknutí občanské války mu zabránilo vycestovat, proto zůstal v Barceloně, kde působil pod rouškou hudebníka dávajícího lekce.

V první polovině listopadu 1936 milicionáři obklíčili penzion, v němž byl ubytován, zatkli ho i s majitelem a odvedli do vězení u Eliáše. Pro jeho kněžské povolání ho 13. 11. zavraždili u zdi hřbitova Moncada.

Blahořečený byl 13. 10. 2013 s 18 spolubratry Kongregace synů Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa ve skupině 522 mučedníků z dob pronásledování církve ve 30. letech 20. století ve Španělsku. Beatifikaci v Tarragoně předsedal papežský vyslanec kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Na začátku beatifikační liturgie bylo promítnuto videoposelství papeže Františka, který v něm o těchto mučednících řekl:

»Jsou to křesťané získaní Kristem, učedníci, kteří si dobře osvojili onu „lásku až do krajnosti”, která přivedla Ježíše na kříž. Neexistuje láska na splátky, milování po částech. Láska je naprostá, a když se miluje, miluje se do konce. Na kříži Ježíš zakusil tíži smrti, tíži hříchu, ale cele se svěřil Otci a odpustil. Mluvil nemnoho, ale daroval život. Kristus nás „předbíhá” v lásce; mučedníci jej napodobili v lásce až do konce.

Svatí otcové říkají: „Napodobujme mučedníky!“ Vždycky je třeba trochu zemřít, abychom vyšli ze sebe samých, z našeho egoismu, z našeho blahobytu, z naší lenosti, z našich smutků a otevřeli se Bohu, druhým a zvláště těm, kteří toho nejvíce potřebují.

Prosme o přímluvu mučedníky, …abychom nebyli průměrnými křesťany, kteří mají křesťanský nátěr, ale nikoli podstatu. Oni nebyli křesťany jenom nátěrem, ale až do poslední chvíle.«